Turecká kuchyně je charakteristická svou rozmanitostí a řadí se k jedné z nejlepších a nejzdravějších na světě. Během staletí zde zanechala vliv spousta kultur, ale hlavně se zde spojila tradice centrální anatolské kuchyně a národů středomoří, velký vliv měla i arabská kuchyně. Turecká kuchyně vyniká vyváženými a vzájemně se doplňujícími kombinacemi bohatým výběrem chutí.
Díky své poloze (z jedné strany je omýváno Středozemním a z druhé Černým mořem) Turecko čerpá z vlastních zásob velké množství ryb a dalších darů moře a vhodné klimatické podmínky přinášejí po celý rok množství čerstvé zeleniny a ovoce.
Převážná většina jídel se griluje, vaří či dusí a ke smažení se používá kvalitní olivový olej.
Turecká kuchyně dodnes využívá své bohaté historie, některé recepty jsou staré přes tisíc let jako například šafránová rýže podávaná na svatbách nebo halva. Základem všech hostin je zelenina, oblíbené jsou různé zelené natě, bylinky a samozřejmě mladé jarní cibulky.
Nejdůležitější součastí turecké kuchyně je baklažán. Je základem nejslavnějšího tureckého receptu Imam Bayildi (Imám omdlel) a název prý vznikl tak, že starověký turecký vůdce omdlel blahem po ochutnání této lahůdky.
Gurmáni celého světa se shodují, že turecká kuchyně je po francouzské druhá nejlepší na světě.
Turecko je zemí s bohatou kulturou, která je částečně ovlivněna islámem, ale také vychází ze starých nomádských tradic. Navzdory všeobecné modernizaci života a západním vlivům se tradice stále udržují a to se samozřejmě projevuje i na turecké kuchyni.
Asi nejtypičtějším a zárověň nejznámějším tureckým jídlem je kebab. Tradiční dönerkebab (otáčený kebab), který je velmi oblíbený také v zemích západní Evropy, se připravuje s telecího masa. Jeho kuřecí varianta je spíše výsledkem úsilí o aklimatizaci tohoto jídla v Evropě. Döner kebab z vepřového masa je variantou více méně nepřípustnou, protože se vymyká tradicím muslimského světa, kde je vepřové maso zakázáno jíst.